Poté, co nám letenky na Srí Lanku uletěly, na sebe improvizace nenechala dlouho čekat a Filipíny zněly, taaak exoticky.
Pokud vás na levných letenkách odrazují mnohdy dlouhé mezipřistání v jednotlivých destinacích, zkusíme vás dotlačit k lehkému přehodnocení.
Při cestě na Filipíny jsme měli dlouhé mezipřistání v Beijing, China cca 10 hodin, China airlines nám zařídila FREE hotel a odvoz. Chtěli jsme sehnat taxi nebo autobus, co by nás odvezl z hotelu do města, ale bohužel v Pekingu jste bez šance se domluvit rukama-nohama, natož anglicky, tak jsme dali sprchu a vzali letištní odvoz zpět na terminál. Následně jsme sedli na vlak – metro a jeli se podívat do starého města. Celkem fajn zážitek, 20 metrů vysoká váza plná umělých tulipánů nás moc nevzala, ale staré město bylo parádní. Všude na špejlích napíchané hvězdice, netopýři, škorpioni, larvy všech velikostí a všemožná havět připravená na všechny způsoby alá smažený McDonald nebo grillované Chipottle. Dali jsme si pekingskou kačenku pro nás na tradičně pivním základě a pomalu mířili zpět na metro.
Na letišti jsem nám přes tel přemístila sedadla tak, abychom měli oba trojsedačku sami pro sebe a mohli se trochu prospat, než přistaneme v Manile.
Na Manilu nás všichni upozorňovali se strachem, aby se nám nic nestalo. Naše rodina a přátele nebyli příliš nadšeni, že opět nemáme nic zajištěno a že si nedokážeme představit, jak to tam v některých místech vypadá. Nic co by pro nás po pár posilňovacích drincích v letadle byla překážka. Vzali jsme taxi a jeli se ubytovat na hotel (čas 1:30) – chtěli za něj 2000,- Kč na noc/2os což nám přišlo nehorázné za postel a pokoj téměř bez dveří, tak jsme plni smíchu a dalšího piva vyrazili do ulic. Yop a právě tam nás smích přešel. Okamžitě jsem si zapla mikinu ke krku, nasadila roušku a hodila přes hlavu kapuci. Měli jsme opravdu strach. Procházeli jsme noční Manilou mezi spícími dětmi na zemi. Leželi úplně všude a když myslím děti tak do dvou let, jako útočiště měly nad sebou udělané plachty ze svázaných igelitek, některé jen tak bezvládně ležely po schodech a já jako evropský arogant jsem musela začít odvracet zrak, protože jsem měla strach zjistit jestli jsou živé. Ležely všude bez oblečení nebo jen v roztrhaných trenýrkách bez botiček na zrezlém železe protínajícího mostu. Neuvěřitelný zážitek. Všude byla spousta chlapů, kteří civěli na mě a náš malý batůžek. Poprvé jsem spatřila v Ondrovo očích strach o mě, o to co s námi bude a jak odsud rychle pryč. Manilou jsme procházeli polovinu noci a v danou chvíli bychom dali 10 000 Kč za noc v hotelu s recepcí a pořádnými dveřmi. Tento hotel jsme našli a měl plno, ale taky měl WiFi a perfektní personál, takže jsme mrkli na net a našli letenky na Boracay (nejkrásnější ostrov Filipín). Na recepci nám zavolali taxi a my si to po našem nočním výletě pádili zpátky na letiště směr ráj bez plánované jedno – dvoudenní pauzy v Manile. Později jsme zjistili, že jsem opravdu procházeli jednu z nejhorších částí té originální Manily.
Celý cestopis si můžete přečíst na adrese http://www.sikls.com/2015/03/philippiness.html.
Zvěřejněno se souhlasem autorky Kamily Šikl Křečkové, které tímto děkujeme.